Úprava vody v bazénu pomocí soli

Bazény se slanou vodou nepotřebují při správné konfiguraci žádnou chemii. Vystačí si pouze se solonizační jednotkou, která se stará o rozklad soli pomocí elektrolýzy na kyslík, ozón a plynný chlor.

I v bazénu se slanou se tedy nachází chlor, je však vytvořený přírodní cestou a k pokožce je šetrnější. Nezapáchá, nevyvolává alergické reakce a má i mírné antiseptické účinky. Koupání v bazénu se slanou vodou však nemá s pobytem u moře moc společného. Nemusíte se bát, že by vás při potápění pálily oči nebo jste pociťovali nepříjemně slanou chuť. Obsah soli v mořské vodě je totiž asi 10krát vyšší než v bazénové soli. Slanost vody v bazénu je srovnatelná spíše se slaností lidských slz.

Bazénové prvky ve slané vodě více trpí

Jednou z hlavních nevýhod bazénů se slanou vodou je vyšší zátěž pro bazénové prvky. Slaná voda totiž způsobuje korozi nerezových součástí, ať už jde o zábradlí, výměníky, trysky, přelivové mřížky a další. Proto doporučujeme vyměnit tyto prvky za výrobky z plastu, případně z dražší titanové oceli. Řešením je použití bazénových schodnic, lemů a přepadů z keramiky, které si s vyšším obsahem soli bez problémů poradí. 

Počítejte s vyšší počáteční investicí

Přechod na dezinfekci vody pomocí soli vyžaduje vyšší vstupní investici. Solonizační jednotku pro menší nadzemní bazény pořídíte za cenu v rozmezí 5 až 10 tisíc korun, pro velké zapuštěné bazény pak za desítky tisíc. Protože však bazénová sůl stojí jen pár korun (na rozdíl od drahé chemie), investice se vám po několika letech vrátí.

Výběr dlažby či terasy pro bazén se slanou vodou

Nadzemní bazény se velmi často umísťují na terasy, kde musí odolávat vodě a snášet vysoké zatížení. U bazénů se slanou vodou jsou materiály teras ještě více namáhány, protože sůl je agresivní a dokáže narušit povrch či změnit jeho vzhled. 

Stejně důležitý je i výběr dlažby kolem zapuštěného bazénu. V největší míře jsou zde namáhané dlažby na okraji bazénu, kde je kontakt s vodou v podstatě trvalý. Platí to i pro zmíněné přelivy, přepady nebo schodnice. Výběr dlažby a jednotlivých prvků je proto zásadní, a to nejen pro bazény se slanou vodou. Pojďme se na vlastnosti jednotlivých materiálů zaměřit podrobněji.

Keramická dlažba položená suchou cestou

Nejvhodnějším typem dlažby kolem bazénu je keramická položená suchou cestou (na terče, nebo do štěrku). Dlouhodobý kontakt s vodou jí nijak neškodí, protože si poradí i s mnohem horším prostředím kyselin. 

Venkovní 2cm keramické dlažby položené do štěrku jsou vhodné i pro umístění nadzemních bazénů, kde velké zatížení zvládnou bez problémů. Jednoduše se čistí, na slunci nevyblednou a svůj vzhled si zachovají po desítky let. Na sluníčku se však keramická dlažba rychle rozpálí, což je jednou z mála jejích nevýhod. 

Keramická dlažba položená lepením

Dlaždice z keramiky lze pokládat i tradičním způsobem, tedy lepením. V takovém případě může být jejich síla menší než 2 cm. U lepení dlažby kolem bazénu se slanou vodou však počítejte s kratší životností stavební chemie. 

Nejvíce trpí spárovací hmoty na bázi cementu, méně pak ty na bázi epoxidu. Přesto doporučujeme upřednostnit cementové spárovačky a jednou za 5 let dlažbu přespárovat. Epoxid je sice na jednu stranu odolný, na stranu druhou však příliš tvrdý. Proto má zejména na nedokonalých podkladech tendenci popraskat.   

Betonová dlažba k bazénu

Venkovní dlažbu z betonu k bazénu příliš nedoporučujeme, bez ohledu na to, bude-li voda sladká, nebo slaná. Jde o nasákavý materiál, který nelze pořádně vyčistit. Při použití chemie na betonu zůstávají stopy od chlorových tablet, slaná voda pak materiálu také dvakrát neprospěje. 

Výhodou zámkové dlažby pod bazén je nízká cena, o estetické hodnotě však nemůže být řeč. Cena betonových dlaždic o větším formátu a se zajímavějším vzhledem je pak srovnatelná s keramikou, která je pro použití kolem bazénu rozhodně lepší volbou.

Dřevo

Přírodní dřevo si s vodou příliš nerozumí a s tou slanou už vůbec ne. Kolem bazénu dřevěné terasy nedoporučujeme. Podobně jako beton jsou velmi nasákavé. Mají krátkou životnost a vyžadují pravidelnou údržbu a impregnaci. Výhodou dřeva je, že se ze všech materiálů na slunci rozpálí nejméně.

Dřevoplast (WPC)

Podlahu kolem bazénu se slanou vodou lze realizovat z WPC prken, které vyšší obsah soli snesou. Nevýhodou je riziko popraskání dutých profilů, případně zatečení vody do vnitřních částí. Pokud zatečená voda v zimních měsících promrzne, mohou desky prasknout. Ve srovnání se dřevem se na slunci více rozpálí, ani bosá chůze po dřevoplastu tak nemusí být zrovna příjemná.

Pokud se rozhodnete pro pořízení bazénu se slanou vodou, uvědomte si, že trpět budou nejen kovové prvky, ale také okolní dlažba či terasa. Proto volte materiály, které dlouhodobý kontakt se slanou vodou zvládnou, vydrží desítky let let a nevyžadují zvláštní péči. 

S výběrem dlažby kolem bazénu se slanou, nebo sladkou vodou vám rádi pomůžeme. Navštivte naši prodejnu v Praze, kde vám různé materiály osobně ukážeme. V případě dotazů či zájmu o kalkulaci cena materiálů a realizace nám napište na prodejna@stonegallery.cz.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na info@stonegallery.cz

autor poradny a článků: Radek Brázdil a Robert Adam, StoneGallery.cz, (+420) 266 712 734